(Marcone, 10.03.2011, basne)
Květina uvadá.
Proč asi?
Snad zalekla se své krásy,
Své vůně,
své dokonalosti?
Nikoli!!
Přebývá teď v matčině lůně,
neb ve své křehkosti
na člověka zapomněla.
Matička příroda ji ochrání.
Snad...
Tak zakroč,Gaio!!
Znič bezohledné,
co ti brání?
Z tebe jsme vznikli,
proč děti tvé nás chrání?
A přec u nás nemáš zastání.
Každý zničený strom,
tvá je tlomená kost.
Zastav nás!!
Co člověk jeden,to sobec.
Tak učiň nám přítrž,
nic,než konec.
Nepomůže.
Zas rozkvete květina,
se sluncem bude si hrát,
bude zpívat a nezůstane jediná,
s ostatními bude se smát.
Človíček nehodný,
zničil se vlastní hloupostí.
K radosti květiny.
Teď je už bez starostí...