(Ashita Abigor, 12.03.2011, basne)
Dívka pláče
Slzy kanou
Lehce zmáčí
Látku tmavou.
Sedí v rohu,
Pláče tiše
Všechno kolem
Je jak klišé.
Semkne rty a
Stiskne víčka
Navždy zhasla
Lásky svíčka.
Nevěřícně
dechem Lapá,
věří stále
V zázraky.
Mezitím ji
Duše zvedá.
Chce vidět,
Byť jen náznaky.
Ten její milí
Bledý tu leží
Žiletku zakleslou
V své bílé paži.
Nemohl dál
A nebylo zbití
Neboť mu
Z života
Bylo na blití.