(šuměnka, 13.03.2011, basne)
Přepad´mě splín…
A hlavou projela mi mnohá „poprvé“
/ možná, že příčinou byla ta degustace vín
odraz těch rubínových kapek od krve
tvořící okna v stěnách skleněného sevření… /
°
…však do ucha mi vlétl sytý mužný hlas
a rozkmital jak bubínky, tak srdce v řemeni
všech hybných součástí / by nechal na pospas
mě potom vlastním myšlenkám a jejich řinčení…
°
…pak vrátil se mi pohled jeho očí
s mnohými pocity chemických procesů i výbuchů
a s plátnem na pozadí temene, co vlastní scénář točí
mé tělo sedět sice zůstalo
však vlastní já letělo někam do vzduchu
monolog uvnitř křičel, řval / jen hlasivky si promlouvaly řečí pomalou…
°
…a najednou se i čas zastavil! / to otřel své rty o moje
A přitiskl. A ochutnal. A pak se vnořil hloub
Jak žíznivý, co míří dál než do zdroje
Jak odvážný, co nikdy neprohrál
A mně se rázem prohodil s podlahou hvězdný strop
a podlomila se mi kolena, i strnula jsem ve stoje
když jazykem mi ústa vroucně mapoval…
°
Všechny ty okamžiky stále se mi vrací
Se všemi prožitky i pocity v té zvláštní dané chvíli
Když objal si mě pro sebe, svou silou šněrovací
a oba oči zavřené jsme v hloubku ponořili…