(Bona, 13.03.2011, basne)
Synové vylétli mi z hnízda,
zbyly po nich jen prázdná místa.
Pokoj, kde spolu vyrůstali,
hráli si i se prali.
Na oběd se objednali,
oba i s nevěstami.
Než jídlo uvařím
do vzpomínek se ponořím.
Když prvně zakřičeli na tento svět,
když do školy je táta ved,
když maturitu složili,
když vysokou skončili.
Dnes plánují si život svůj,
se svou milou – vyvolenou.
Chtějí se ženit a děti mít,
svůj domov a krásně žít.
° ° ° ° ° ° °
Překvapení přišlo po zákusku,
manžel mi stiskl ruku.
Starší syn se postavil a pravil:
„Milí rodičové, rád bych se oženil.
Už není na co čekat, za pár měsíců
Vám na dvěře, vnouče bude klepat“.
Úsměv mi tváře rozzářil,
manžela tím zaskočil.
Rozvážně si stoupl a do ticha jen řek:
„ Tak z nás bude babička a dědeček.
V září přibude k nám mrňousek“.
A začalo se plánovat …...............