(Sanmaro, 13.03.2011, basne)
Rozžhni tu svíci
a nenech mě tu stát.
Topím se sám sebou,
tonu touhou hrát.
Loutna praskla a já teď trčím
nabodnut v jejích strunách.
Kdo závidí, ať mlčí,
je čeho se bát.
_
Všichni jenom křičí
a derou se pořád dál,
i když je nikdo nevybral.
Kdo používá slovo nenávist,
sám sobě lásku vzal...
Nezávidím sobě svůj kal!
_
Umírat, všem pro smích,
pálí nejvíc!
Už jsem se smál,
až mě bolelo břicho.
Ty chvíle jsou k nevíře,
uvnitř pusto
a ticho.