(ZILA78, 14.03.2011, basne)
Tak jsem tam stál
v udivení nevěřícně zíral
hlavou a rukama mával
a nevěděl kam až tenhle svět
dokáže zajít dál.
Snad se i trochu bál
když Bůh krk země svíral
a do kádě s vodou ho dával
aby utopil tu naší nekonečnou žízeň
po devastování
po vyhlazování
po osidlování
po drancování přírodního majetku
který jsme si bez ptaní odcizili
z lůna matky Země.
Bez záruk návratu
Bez ostychu
Bez pudu zvířecí záchovy
Bez svědomí
A teď se divíme
že nám to za odměnu vrací.
V zemětřeseních
V záplavách
V sopkách
V tsunami
Příroda není banka!!!
Ale i banka chce své dluhy zpět!!!