(Kite.Kat, 18.03.2011, basne)
Bušilo mi z tebe srdce v těle
vztek dral se mi z kůže ven
křičela jsem nestoudně a směle
že můj cit byl podveden
A tam někde v dál
můj výstup kdosi zřel
jen tak tam postával
a oči smutné měl
Tys mezitím odešel
a nechal mě tam stát
mě hlas smutkem oněmněl
nemohl šeptat, nemohl řvát
A tam kdesi opodál
někdo koukal zas a znova
s klíčema si pohrával
v ústech tichá slova
Spustil se déšť i vítr vál
já klopila pohled dolů
lásku svou, tu jen si hrál
já vykřičela spoustu vzdorů
A tam kdesi trochu blíž
kdosi na mě nechal zrak
žádné věty, mlčel spíš
a občas kouknul do oblak
Otáčím se a kráčím pryč
dost už bylo emocí
do bláta spadne domovní tvůj klíč
je těžké dýchat v bezmoci
A tam kde jsem stála já
teď stojí on a mě lituje
mé jméno noci všeptává
a pláče, neboť mě vroucně miluje