(Seegr, 19.03.2011, basne)
Postrádám mysl a rozum mi schází,
slzy jak voda teď valí se z hrází.
Postrádám smysly, již nemohu vnímat,
postrádám spánek, když sám mám usínat.
Postrádám dotyky, co Tvým rukám patří,
postrádám oči, co jiskří, když Tě spatří.
Postrádám dny, s Tebou zdáli se jak vteřiny,
postrádám čas, minuty i hodiny.
Postrádám úsměv a na zádech mrazení,
s Tebou prožité noci, krásné, plné mazlení.
Postrádám rozbřesk a slunce západ,
inspiraci, teď začínám tápat.
Postrádám slova, co jindy z úst se derou,
postrádám Tebe, postrádám Tě celou.