(Miro Sparkus, 19.03.2011, basne)
Vrána, co neuměla létat
U rybníka na topolu sedí vrána.
Sedí tam večer, sedí tam z rána.
Bojí se vzlétnout a poznat svět,
celý den se přemlouvá udělat krok vpřed.
Sotva nakročí a hned zas couvne,
jen se rozhodne a už váhá.
*
U rybníka na topolu sedí vrána.
Sedí tam večer, sedí tam z rána.
Už nechce vzlétnout a poznat svět,
celý den jen kouká a neví, co je let.
Sotva nakročila a hned zas couvla,
jen se rozhodla a už váhala.
*
U rybníka pod topolem leží vrána,
leží tam večer, leží tam z rána.
Bála se vzlétnout a poznat svět,
celé dny tak uvadal její duch, její květ.
Proto radím jiným vránám, neváhat,
máte křídla, začněte je namáhat.