(la loba, 23.03.2011, basne)
Na konečný
tramvaje
kde dvě sečny
se sčítají
volají
havrani
v krvi kaluži
není ustláno na růžích
jak ti je?
Kus syrovýho masa
vypadl mi
z hrudníku
na chodníku
to se přechlastá
řeklo mý druhý já
a pokynulo havranům
k hostině
víte že když se iluze
rozplyne
zůstane ticho?
lži se shlukly
do duhový kuličky
a hodinkový ručičky
definitivně
přestaly makat
pozitivní myšlenky
mi přinesly
jen hiv
do duše
a zmatek
už jako dítě jsem pochopila
když je zima
ani sebe optimističtější
myšlenka
teplo nevyrobí
kecy
abysme nějak přežili
Prej zkoušky
no tak jo
propadla jsem vy
chytrý vševědoucí andělé
kde jste byli
když jsem v kostele
prosila o pomoc
a venku noc?
Je tak lehký
odsoudit
poradit
odradit
ukřižovat
ale co když ten vrah
co řezal do masa
zabíjel sám sebe?
prosil nebesa
Ať se už něco stane...
Na konečný
najednou chápu
všechny ty zlý
činy
jsou gestem bezmoci
jsou sebevraždou
vlastní duše
a pláču ano je to šílený
já pláču pro vrahy
a jejich duše ztracený...
ne pro oběti
ty oplakali jiní...