(Désolé, 24.03.2011, basne)
Horečka mi zmítá hlavu,
oči se barví po nachu,
v ranách zraje hnis a vředy,
lapám těžce po dechu.
Líce v jednom ohni
co pot můj nezhasí,
na hrudi velký šrám,
jež táhne se až na duši.
Chvíli v halucinaci, chvíli v breku -
rvu si vlasy.
Chvíli v bolestech, v extázi -
vlasy rvu si.
S falešnou nadějí,
nadějí po léku -
trpko je mi,
trpko až do breku -
na mou nemoc léku není,
není léku na můj žal,
proto strádám,
proto planu stále,dál.