(Jasmin de Paris, 28.03.2011, basne)
...
jsi věčná
alma mater mého bezvědomí
tolikrát jsem tě už proklel
a přece se vždycky
vrátím
položit Ti hlavu do klína
tolikrát tě nenáviděl
a možná proto tě pořád tolik
miluji
protože ve tmě
jsi má
a teprve když nevyspáním
skoro umírám
v umělém světle zářivek
probdělých nocí
mám pocit
že žiji
(!!!)
Tebou
Tvou vůní
A tím jak jsi stále o krok napřed
unikáš mi jak motýl
jehož perleť chci rozetřít
do dlaní
kam jsem si schoval
pár veršů
o tvé kráse