(Madanik, 30.03.2011, basne)
Tak dobře už ji znám,
nudnou šeď monitoru,
u ní tak trochu sám,
a přesto jsme spolu.
Slov ještě hodně zbývá,
ticho však poráží je dál,
samá voda, samá voda , přihořívá,
už pomalu oheň vzplál.
Polibek červený přichází,
život sama jsi mu dala,
však cosi živého mu schází,
pohlazení písmeny se nenapsala.
Zločinem doufám není,
že namísto spaní,
věnuju se bdění,
a dopřeju si skleněné snění.
Mou duši tíží skutek,
že nezachráním data,
položím hlavu na špalek,
a vyčkám příchod kata.
Hledat stěstí mezi slovy,
není vůbec pošetilé,
to katu klidně povím,
že je to vlastně hrozně milé.
A že kdyby šel vrátit čas,
teprv bych poznal, do ještě není,
tak chtěl bych co nejdřív zas,
objevit s Tebou skleněné snění.