(palošáček, 04.04.2011, basne)
Občas každý zabloudí
ve vlastním domě
Občas každý zabloudí
ve vlastních
myšlenkách
Občas každý
zapomene
natočit budíka
Vždyť každé ráno
je tak stejné
pár minut
profláknutých
z celého života
Občas se ptáš
kam míří
tvoje kocábka
Děravá paluba
plachty potrhané
čekáš
kdy se potopí
Bez záchranného kruhu
motat se dokola
Boží mlýny
melou pomalu
a ještě pomaleji
A ty se snažíš
lžičkou od kafe
vybírat vodu
která ti sahá
po ramena
Občas každý zabloudí
ve vlastním domě
Občas každý zabloudí
ve vlastních
myšlenkách
Každý se občas
potopí
A ty se ptáš
kdo byl vrahem
když každé ráno
zamáčkneš
špunt
na budíku
svého
osudu