(JardaCH, 31.01.2006, basne)
Na stěně visí obraz ženy,
má rudý šál a jinak nic,
uprostřed velké žluté stěny
jak pole plné slunečnic.
Visí tam, vlasy rozpuštěné,
ňadra a klín má jako květ,
maličká na té velké stěně,
visí tam snad už stovky let.
Nestárne, neubývá krása,
a nemá vrásky na čele,
studená do rukou mne drásá,
když chci ji hladit po těle.