(Azure angel, 06.04.2011, basne)
Život je jak nitka,
co tak lehko přetrhne se.
A smrt má sílu,
když s bolestí se pereš.
Věř tomu.
Zavolat o pomoc?
Ale co když není komu.
Povíš to stromu?
Tomu naslouchajícímu stromu.
Kapky deště stékaji mu po větvích.
Přesně jako Tvoje slzy po tvářích.
Jdeš parkem-povídáš mu....
Už nepřemýšlíš o bolesti o beznaději.
Na mokrou lavičku usedáš.
Už nevadí Ti nic -slábneš...usínáš...
Nitka se přetrhla, svíčka se převrhla.
Plamínek uhasl.
Ten strom ani nehlesl.
Tiše stojí,déšť ho zkrápí.
Jako ty slzy...
Určitě ví,že Tvá smrt někoho mrzí !!!
Najdou Tě a podiví se,
"vždyť před chvilkou ještě žila".
Proč přeřízlá je její žíla?
Co ta žiletka v její ruce?
Jak mohla ublížit levé, pravá.
Dovolila jí to smutná hlava.
Proč si jen myslela,
že pro lásku není ta pravá.
Nemohla už takle dál,možná stačilo,
aby na ni někdo zavolal.
Život je jak nitka,
co tak lehko přetrhne se...
A od stromu ke stromu
se šeptem větví nese.
Umřela....smutná....holka....
A jako ten kmen je její tělo.
Už nikdy nepohne se !