(rivombroza, 07.04.2011, basne)
Na půdě mezi starým harampádím, tam zapomenutý leží sen,
na noze kouli má a v rukou otěže, s kterými pohne stěží.
Možná mu něco spadlo do oka, když vítr silně foukal,
on jenom nejspíš zabloudil, když do mapy se koukal.
Když došel k cíly, nevěřil. Nikdo tu na něj nečekal.
Sen se tak cítil oklamán, tohle to tedy nečekal.
A nezbývalo nic, než v očích slzy kalné,
nekonečné čekání na zázraky, už tu bylo marné.
Cesta tedy vedla dál, přes hory i stráně,
zklamanému snu už šedivěli skráně.
Když přišel k místu určení, našel jen půdu prázdnou,
pochopil, že tohle je to místo, kde zklamané sny váznou.
Připnul si kouli na nohu a odevzdal se čekání,
že možná někdo objeví ho a skončí tajné zoufání.
Nepřestal věřit, že někdo pořád hledá sny,
které maj" kouli na noze a věří v lepší dny.