(papája, 22.04.2011, basne)
Jen holé stěny,
pár kovových mříží,
špinavý strop
z výšky na mě shlíží.
Nikdy nic nebylo
a víc už nebude.
Všechno jsem zahodil,
bezmocný osude.
Co jsi mi dal,
já bezceně zahodil,
kéž bych se ještě
podruhé narodil.
Všechno to lákavé
mé jméno volalo.
Rozum a svědomí
v dáli se toulalo.
Následky činů
musím v cele nést,
jen nic a prázdnota
dále bude kvést.