(wendy.poezie, 24.04.2011, basne)
Znáš spoustu dívek a spoustu žen,
Tvůj adresář je plný jejich jmen.
V lese, kde je vše sněhem pokryto,
Na každém stromě tvé jméno vyryto.
Vedle něj pokaždé jiná dívka,
Umělecky vytesaná ženská křivka.
Ve skříni rezervní župan pro ty, které chtějí přespat,
Nemusíš se vymlouvat…Vím, že nedokážeš přestat.
Přesto se tě zeptám na jednu věc:
„Připadáš si snad jako umělec?!“
Jak vysvětlíš své chování,
Své pošetilé jednání?
Proč dokážeš jen každou zklamat,
Proč každé musíš srdce lámat?
Proč pro tebe jsou lovnou laní,
Co se tvému kouzlu neubrání?
Tak řekni…až se konečně přestaneš lásky bát…
Myslíš, že dokážeš mi jednou své srdce dát?