(Marcone, 25.04.2011, basne)
Zachytil jsem do dlaní
cudně krásné svítání
jako jazyk při líbání
popletené slunko ranní,
vyhlíží svou lásku.
Vynoří se z horizontu
v mlžném kouři tahu z jointu
parabolou cesty
měsíce nevěsty
pluje si v odhodlání....
Při každičkém zatmění
ruku v ruce
měsíc,slunce
na okamžik spojeni.
A stejně odloučeni....
Vně dalšího rozednění
slunce dnem tráví čekání
na vteřinové milování
se svým druhem,
měsícem.
Oni jediní.....
nerozluční.