(jita.1965, 02.05.2011, basne)
.
U koutku oka cosi zalesklo se,
podobná rose malá kapička.
Jen drobná krůpěj, kterou z rána nohy bosé
stírají z trávy v třpytu sluníčka.
Ta slza ještě nedopadla tam, kam chtěla,
a já tu čekám, jak se cestou rozmyslí,
je to jen krůpěj rosy, bezbranná a nedospělá,
co nechápe a nezná moje úmysly.
Maličké kapce poznat světa zachtělo se,
bloudit si v stopách slaných sester cestou značenou,
jak bloudí světem o samotě nohy bosé
v období dešťů ztěžklou trávou zmáčenou.
Ta slza netuší, když vyšla z mého těla,
že smutek na duši už dávno je ten tam.
Že srdce chórem zní, tak slza po cestě se rozmyslela,
a já Ti s úsměvem svou náruč otvírám.
.