(s.e.n, 05.05.2011, basne)
* * *
Nikdo ji nesadil, sama se starala
a letos zvláštního něco se dělo,
po zimě kruté se toho dočkala -
už není proutek a má i jméno.
Míza jí hebounce tělem prochází
do větví vlévá čarovnou manu
je slyšet ptačí zpěv co včelky pobízí
hned z rána navštívit její kavárnu.
Dnes třešeň dospěla, na špičky stoupá
v paprscích září jí chomáčky květů
šeptání o lásce milenců poslouchá
je mladá a krásná ve svatebním rouchu.
Za sebou má lesík, kde stromy šumí
někdy přiběhne zajíc nebo i srna
je zde i starý strom co stejně voní
a krásně rozkvetá, tak jako ona.
* * *