(Désolé, 05.05.2011, basne)
Slzy skrápí tvoje tváře,
tečou hořce do polštáře,
někde v peří něžně mizí,
tak němé,opět cizí.
Z resonanční komory srdce
stoupá těžký mollový tón,
v hrdle jemně se chvěje,
jako harfa zní.
Rudé tváře, bledé oči
slzy roní do polštáře,
kde s fanfárou utrpení
pohříbáš svá víčka.
Slzy skrápí tvoje tváře,
padaj hořce do polštáře,
snad z očí jednou zmizí,
mrchy cizí-
navždy němé.