(Špáďa, 16.05.2011, basne)
Kytka co dává proud,
podivný prý má květ.
Ve věži semeník
mohl by vyprávět.
Stator je pestíkem
a čnělkou osička.
Okvětní lístečky —
vrtule trojlistá.
Rotor má za bliznu,
blizna je bez pelu,
když bliznu oblíznu,
zuby si vymelu.
Stožár je lodyha,
beton má za kořen.
Nebude kvíteček
ve vichru ohrožen.
Voda je nepřítel,
vítr je živinou,
když dlouho nefouká,
tak kytky zahynou.
Med kape z kabelu,
jen když to zaduje,
listy si šelestí,
hluchý se raduje.
Slétli se ke kytce
převelcí Čmeláci,
práškovat kůrovce
měli mít na práci.
Připluli ku blizně,
vrtulí k vrtuli,
že si k ní přivoní,
že se k ní přitulí.
Jejich let výletní
byl málo strnulý:
Škrt! Třesk! Plesk! Bum! Křach! Řach!
Plechy se shrnuly.
(srpen 2006)