(Jiko, 22.05.2011, basne)
Postel, peřina, zem,
okno, zeď hladí záda.
Hádám, kde to jsem?
To místo mám tak ráda.
Stůl, váza růží.
Setřu prach,
co dře mou kůži...
pocítím strach.
Jen nakratičko, pak zas zahřeje
a hrubě spálí mé tělo,
čemu říkám "naděje"
a radu by to chtělo.
Ale tohle je můj dům,
moje vášeň a můj strach.
Místo, kde se poddám snům,
moje vůně a můj pach.