(Lobo, 27.05.2011, basne)
Kolotoč záhad, ve kterých se točíme.
Hrůzou vždy na sebe křičíme,
s falešnou lítostí
a předstíranou cudností jen,
aby jsme neukázali vlastní masku ve,
které celý život chodíme
v cizích snech se brodíme
a putujeme s kufrem plným tužeb,
který stejně jednou ztratíme
jako lístek na zpožděný vlak,
který jsme v dětství měli rádi,
mizí jako páry mrak.