(Krapet, 27.05.2011, basne)
Svými hnáty po mě lape šílenství kostlivé
nahlodává mi mysli celá léta
však pochopil jsem že nicota je brána, ne propast
v ocelových žebrech, rozkládajíce se v hnusné břečce žaludku boha
sevřen
uvězněn
přežívající
vzbudil jsem se
a
vyčistil jsem si zuby