(Tomáš Přidal, 29.05.2011, basne)
Tvůj vážený hlas,
pokaždé příjemně
naladěný,
nás vždycky vítal
s otevřenou náručí,
když jsme byli u Tebe,
nebo Ty u nás.
Vzpomínám si,
že když jsem byl
hodně malý,
přespala jsi u nás
a já potom hrozně brečel,
když jsem se probudil,
protože jsi nespala
vedle mě,
byla jsi pryč...
babička se vrátí,
zase k ní pojedeš,
říkala mi tehdy máma
teď vím,
že už k Tobě nikdy nepojedu
náš společný obrázek
mám v pokoji pořád
nade zdí, sedíme na gauči
a já se k Tobě tisknu
babi, miluju Tě
i když už tu nejsi...:-(
obrázek mi Tě připomíná
a navždy bude:-*
opravdu navždycky