(David Bernard, 09.06.2011, basne)
V tvé dlani,
jen okvětních lístků pár.
V mém srdci,
v tom čím dál tím míň tlukoucím svalu,
umírá tebou způsobený žár.
Žár s příměsí žalu.
Ty lístky jsou jemné,
krásně voní.
Jsou to ty,
co natrhal jsem,
tam u jezera vloni.
Vzpomínáš?
To těžko...
Nevnímáš.
V tvé hlavě je tma.
Jsi slepá.
Ale jen tak,
jako žebrák,
co ač velmi dobře vidí,
šátek přes oči má
a čeká, kdo z lítosti mu něco dá.
Ikdyž měl by,
on není ten,
kdo se stydí...
Zatímco já,
v rukou svírám hrst trnů...
Trnů tvých.
Má milovaná růže...