(Zayo, 09.07.2011, basne)
Bezhlavě miluješ,
často nevíš proč,
abstrakci sleduješ,
když říká ti skoč.
Vrháš se hloub,
než jsi chtěl být,
a karabinou zubatou,
trháš si nit.
Tvůj svět uvnitř tebe,
spálil ti prsty,
hořelo i nebe
když plamen dožadoval se kostí.
Běhal jsi s vodou,
sem a tam,
jen ty s láskou,
zůstali jste tam, když přišel oheň k Vám.
teď vidíš svůj svět,
jak jsi ho chtěl,
když uhořel poslední květ,
svůj poslední verš jsi pěl.
"Životem proplouvat,
lásku žít,
přestat si namlouvat,
že nemusím snít."