(Actafool, 30.07.2011, basne)
Téma bylo zadáno takto:
Vztekej se, Marco Polo!
Jak fantazie běhá,
zří děti z kolotoče
tajemné dálky světa.
Modř Božích těl.
A bílá svatvečera.
(F.G.Lorca)
----------------------------------------------------------
Vzbudilo mě cinkání písku o sklo
bylo to jak v bláznivých vidinách
a najednou bylo písku po strop
a žádný v přesýpacích hodinách
srdce mi naplnila rozloha pouště
byl jsem jak mladý arabský beduín
co musí jít dál i když vítr kouše
ale proč ví, že musí, říct neumí
bloudil jsem po písečných dunách
jako Marco Polo procestoval svět
našel jsem spoustu oáz v ruinách
v poslední, v té jsem našel květ
oči kouzelné jako artéské studny
vlasy temně černé jako antracit
pohyb rukou s mečem tak svůdný
že jsem ho málem nestihl zarazit
se štěstím jsem se vyhnul hrotu
chytl jí za ruku a dokázal povalit
pak z čela setřel jí krůpěj potu
šálem, jenž měl její tvář zahalit
odhodlanost přemáhalo vyčerpání
napila se a hvězdy zazářily tmou
předtím než usnula vyřkla přání
ať už jí nenechávám samotnou
teplý vítr pil vodu z misek
jak víno na bohatých hostinách
a já chci jít dál i s tebou
dokud nám ještě zbývá písek
v přesýpacích hodinách