(humus, 17.08.2011, basne)
tak jako úsvit
s rozbřeskem spousty alkoholu vnímá
tak skutečnost pod vlivem touhy je němá
já a ty
my dva a
my všichni
jsme nicotný
myši!
až na mě!
umírám stejně jak synovec i
tvoje dítě
nejmladší a
umírá
jako poslední
dostihová jistota
jsme sami a
se všemi živočichy
společnou bolest
ctíme
jsme skutečný
málokdo TO
cejtí, má;
a skučí