(Káňátko, 22.08.2011, basne)
Jsem posledním smrkem
a ty divokým ohněm,
který mé dřevo spálí na popel
Přišel k nám posel
až za vršky lesů hleděl
a pravil :
Zrozencí krví v krvi,
bratře a sestro na planetě Zemi
jste jako noc a den
jeden uvázán, druhý popleten
zotročeni ve jménu nepoznaných cest
zrozeni jednou za tisíce hvězd
odsouzeni ke stínu a mraku
neseni větrem po soumraku
v cestách od sebe a dlouze
vraťte se každý ke své mlze...
Jsem jenom smrkem
a ty divokým ohněm,
který mé dřevo
spálil na popel...