(Lenís, 23.08.2011, basne)
Tiše seděla na parapetu
nohu opřenou o okenní rám
on však netušil, že je tu
a jen dál klidně spal
Kapky deště stékaly po skle
z lásky jen slza, která se leskne
že sladce hořký byl ten cit
když spolu nemohli žít
Po chvíli potichu vstala
polibek letmý mu do vlasů dala
jak její láska kdy k němu plála
flétna mu do snů slabě hrála
Teď se musí vrátit zpět do života
zůstala mu po ní jen mokrá stopa