(Tomíno..., 09.09.2011, basne)
Večerní ples,
života bál,
každý i přes
slzy se smál.
Páni fraky,
dámy róby,
kapela taky,
jak z jiné doby.
Tančili spolu,
tančili krásně,
nebo u stolu,
četli si básně.
Tolik úsměvů,
v každé tváři,
všichni bez hněvu,
téměř září.
Co oči ale?!
Okna do duší.
V tomto sále,
nikdo netuší.
Ty tváře úsměvné,
jsou jen šablony,
masky neměnné,
přes okna záclony.