(la loba, 15.09.2011, basne)
V noční rose
diamanty na obloze
poztrácela Večernice
a já v panství Cernunnose
klesám
smaragdem mechu
do království
praskotu větviček
bez dechu
čekám
až přijde
vznešeně,ladně
jako jelen
s pohledem
vůbec ne chladně
v mé oči zeleně zahleděn
něha a síla
moudrost i radost
v jeho náruči
lesní víla
jsem utkaná
z paprsků luny
pevně mě svírá
v horkých dlaních
vdechuji vůni
země a listí
propletení
jak větve milujících
se stromů
nebe nám žehná
touha hřeje
a ráno až půjdu domů
budu se usmívat
rozechvělá
spokojená
jako divoká kočka...