(Atilla, 17.09.2011, basne)
V zajetí osudu,
na loďce jménem Bára.
Pár smradlavých pobudů,
jimž srdce léta hárá.
V zajetí vln,
v hlubinách oceánů,
klidně se vlň,
a usni...někdy k ránu.
Spoutáni řetězy slov,
plujeme po hladině z lží,
Dolů nás táhne kov,
a nad vodou Bára drží.
Jen plujte dál,
shizofrenici dnešní doby.
Dnes každý může být král,
a přesto šašek,
dvě jména,
dva názvy,
jedné a též osoby.
Tak plujem dál,
a bára nás něžně houpá,
nesnáší klam,
a ryba?
Na slovo skoupá.
Jednou stáhnou nás hloub,
řetězy lži a klamu,
tehdy bude se Bára smát,
a spát....?
Pujde až někdy k ránu.