(ZILA78, 20.09.2011, basne)
Nocí žalem
upřeně pozoruji
prázdný kout
tam
kdysi vysíval obraz
a starožitný rám
protkaný zlatem
s plátnem v rozích ohořelém
a na měn Kristus
v dešti shrbený
nesl jsi svůj kříž
za hvízdání bičů
a pláče kolemjdoucích
v očích měl snad
všechnu bolest
tohoto světa
i když trpěl
neztrácel víru
nejen v boha
ale i v život sám
a když umíral
nevycházela z něho nenávist
ani zloba
chvílemi snad i láska
jako malí jsem to nechápal
trpí
nebrání se
i když ví co ho čeká
neprosí o život
neproklíná
ale odpouští
i těm co ho ukřižovali
možná bláznovství
možná neuvěřitelná sebekontrola
posunula jeho práh bolestí
možná agónie
vzkříšení a nesmrtelnosti.