(blue, 23.09.2011, basne)
.
.
Marně trhám z tebe obrazy
a co bylo
bylo stokrát víc
než jak teď
dokážu
pochopit
prožít
vzpomenout si
a říct
smrt
za zhasínajícím sluncem
smutek
co nerozkrojíš
a radost
zase
tě vidět
a mít
ta
hebká krásnost
tě oslovit
od jisté doby mi jen říkáš: "ne"
"nepouštěj mne tam
nemožné
nejdu
nic neslibuji"
a já už radši mlčím
nebo tě celou
svými rty
a básněmi
potetuji
a mezi řádky
těch rýmů
a slov
s láskou
řečených
položím
pár
kvítků
na tvých lících
svěcených
nic už nedává smysl
a obchodníci s pečivem
spletli si místo
svozu
křehkých dopisů
s léčivem
další
myšlenky a slova
mne už zase bolí
a každá vzpomínka
je jako stádo
divokých černých koní
bez cíle
prohání se divokou krajinou
možná je ta chvíle
kdy mé rty
na tvé šiji
spočinou
s hloubkou
tvých vzkazů
všech kudrlinek
mnou rozkopaných obrazů
a obsazených nočních linek
kdo
když ne ty?
.
.