(JardaCH, 13.02.2006, basne)
Letos z nenadání přišlo na mě jaro
A tou svojí rosou boty urousalo
Letos na mě jaro přišlo z nenadání
Škrabu koušu kopu nikde nemám stání
Přišlo na mě jaro zase z toho šílím
Ve snech miluji se věším se a střílím
Ode dna až k nebi a zas klesám na dno
Ono milovati vážně není radno
Ono není radno projevovat city
Každý smí si kopnout tak si kopni i ty
Když si do mě kopneš tak to bolí tuze
Každý cit být musí trestán po zásluze
Neunik jsem trestu jaro je tím vinno
Teď se z lásky léčím je to smutný kino
Je to smutný kino v noci sebou házím
Ale houby jaro za to můžou žlázy
Když pracují žlázy se sekrecí vnitřní
Mozek drží hubu rány ty se jitří
Mozek drží hubu schovává se v rohu
Každé jaro skončí díky pánu Bohu