(šuměnka, 26.09.2011, basne)
Když ráno vykasá si svoje rukávy
A cesta kráčí, ačto dře ji pata
Tak jenom já a on jsme ti, kdo zrovna ví
Kam naše mysl zakukleně chvátá…
*
Když se den ošoupe a unaví
A slunce přesto oloupe se do šťavnata
Tak marně volám svoje déjà vu
V němž šestá bližší je mi než-li třeba pátá…
*
Když tma se smočí horce do kávy
A za obzor se doroztrhá v rudu hari mata
Láska mě zas a znova téměř zadáví
Neb srdce v momentě je dar i neútěšná ztráta…