(Adelein, 28.09.2011, basne)
Sypu sůl do svých starých ran
co stále stejně bolí
Tvůj výsměch, pohrdání, klam
nikdy nepřebolí
Já dala Ti lásku, náruč, city
však bylo Ti to málo
utekl jsi tam, k té svojí Kitty
co se Ti o ní zdálo...
Ve snech sis s ní užíval
a myslel jsi na ni v bdění
a mě ses jenom vysmíval
říkals, že tak to není...
Však jednoho rána - konečně !
Já dostala jsem Sílu
smazala Vás oba z života
Tebe i Tvoji .......