(ZILA78, 30.09.2011, basne)
Tak jsem splýval
v chaotické pestrosti
nedokonalého děje
když vtom přestala se země otáčet
prostě se zastavila
všichni jen bezdechu koukali
ale nikdo to nedokázal pochopit
a tak jsem se jen díval
na ty nejstrašnější bezmoci
na slunce co se nám šklebivě směje
když chceme proti běhu světa kráčet
asi se už unavila
protože jsme jí jen houpali
vlastně nikdo z nás
si to nepřipouští
ale až jednou přestane svítit slunce
voda už bude jen slaná od slz
děti budou umírat hladem
zem popraskaně puklá v půlce
víra nasáklá zlem skrz na skrz
a orná voňavá půda bude prahnout ladem
a sladem už nebudou
velká krásnem hluboká srdce
a ruce co se rozdávají
protože pochopily
že tohle
je jediná cesta
jak to přežít.