(Dulina, 02.10.2011, basne)
Při lásce srdce lehce se chvěje
a v duchu skřivan slavnostně pěje.
Labutě jsou stvoření lásky -
bělostní pánové, bělounké krásky.
Polibek lehoučký jak křídla motýlí,
i jeho krása co chvíli se rozptýlí.
Pak zlomené srdíčko jak plamen skomírá,
nejradši v koutě samo si vzpomíná,
kolik jen dostávalo barevných snítek
teď k němu neletí jediný kvítek.
Tak už to na světě přece jen chodí,
něco se rozpojí, jiné zas spojí.