(Tomáš Přidal, 16.10.2011, basne)
Otvíráš čas písečných hodin,
dotýkáš se jemného písku,
přetéká Ti mezi prsty,
rychle mizí z přítomnosti
do výpusti z polámaných rafiček,
které hodináři již nedokázali oživit.
Ukazatelé září nocí,
zkrať si čas zábavou,
praví v městech lásky,
není zde kriminalita,
zato mnoho úsměvů a pokory,
i když jste zrovna jiné pleti
nebo jiného náboženského vyznání.
Plácni nějakou hloupost,
a uvidíš, že to bude
smeteno přátelským smíchem,
jako když uklízečka
stírá prach mezi lidmi,
který jim halí myšlenky.
A možná Tě poplácají po zádech,
a jmenují Tě bavičem ptákovin,
i když Ti většinou neletí
na vtipech, i když jsou občas ulítlí
daleko od hnízdišť, kde se obvykle
baví jen o stravě a rozmnožování
v řeči ptakodavů.
Každý někoho ctí,
každý má své hodnoty,
nemělo by se to
ovšem přehánět.
protože i mrak se dokáže přehnat
a spustit déšť a blesky,
stejně jako když člověku
je do pláče nebo je v hněvu,
kdy mete zlé pohledy na všechny strany...