(Findë, 18.10.2011, basne)
Zatrať staré vzpomínky a nech je plout,
v řece osudu a zbav se dávných pout.
Utop zoufalství, smutek svůj a zahoď zášť,
dáma v černém kabátě - noc odkládá svůj plášť.
-----------------------------------------------
My na koníčku bílém sněžnou krajinou pojedem,
v tom světě bohumilém zas skví se nový den.
Pojedem, pošlapem tou dlouhou plání sněžnou,
mrazivé vločky padají na tvář její něžnou.
Ach, kéž bych mohl překlenout tu širou bílou pláň,
a na všechno zapomenout a podívat se naň,
jedinkrát...naposled.