(Košťák David, 18.02.2006, basne)
Svůj závod s časem prohrávám,
on utíká, já stojím.
Proč přicházejí, pláčí?
Proč očí mých se bojí?
Jsem takový, protože takový chci být?
Kdo jsem? Odrazu zrcadla se ptal.
Díval se na sebe, měl pocit,
jakoby byl suchý, přesto v řece stál.
Byl jsem hluchý, nevedomě spal,
daleko nejbližší probuzení.
Přestal jsem dýchat, srdce se vzdal,
přestal jsem věřit v navrácení.
Ztrácím se v čase, smutku, v mysli.
Nevzdávám se, soupeřit jsem přestal.
Setrvávám v sobě samém.
Neusínám, jinak bych se neptal.
Proč? Jak dlouho?
S kým?
Kde je? Řeže?
Smím?