(Kikuš, 21.02.2006, basne)
Konejšivá a tichá noci,
v náruči své uspáváš den,
proč skutečnost proměnit v sen
nemůže být v mé moci...
Bezpečně schovaná v tvém stínu
slzami zmáčené tváře
ukrývám do polštáře
a vzlyky pod peřinu.
Snít věčný sen o smíchu,
kam smutek nemůže, bych chtěla,
kéž bych už nikdy víc se nemusela
trápit tak sama a potichu...