(Gwladus, 02.03.2006, basne)
Co kdysi bylo, není nyní.
Svět není stejný vše se mění!
Chtěl jsem ti něco říct, něco, ale topil jsem se v očích tvých.
Poslouchám tvé srdce, samý hřích.
Předtím byla jsi jiná, čistá, jako čerstvě padlý sníh.
Něžná jako plátky rudé růže. Změnila se i vůně tvé kůže.
Snad abych šel...posluchám tě stále.
Cizí, jiná, falešná jsi nadále.
Anděl, jež se zamiloval! a do hříšnice, Bože!
Kdo ho křídly obdaroval? Kdo svatozář mu dal?
Bůh se hněval, házel blesky na milence jež kdysi miloval.
Ona člověk a on? Boží syn!
Kdo kdy viděl tak velký splín?!
Jak hoře brázdilo jim tváře, jako saze, slzy nepoznané.
Tak málo bylo z lásky dané...
odešla na druhý břeh, již posté nazýval ji zrádkyní, že s černým andělem nechtěla se znát...
Spolu s jeho křídly odešla mu naděje...
Chudák? Světem chodí, ve smutku, depresi sám sobě škodí!
Místo harfy, zpíval chor!
Místo lásky, hlad a mor...
Na popravu anděl kráčí,
s hlavou svěšenou a tváří umouněnou od popela...
Kdo by v tomto zlomeném muži hledal kdysi majestátného anděla??