(Cecilka, 08.03.2006, basne)
Zvonky chystají uvítání
pro všechny vyšňořené dámy
a pány, kteří přicházejí
na ples květin vzdát hold tančení...
***
Dračík zahradní útokem bere
ostrožku, která v koutě nesměle
počítá v duchu taneční kroky,
vždyť v kole nebyla téměř dva roky!
Kakost se rozhodl pro chrpu luční.
Ptá se, zda smí prosit, svým hlasem zvučným,
slečna v róbě modré k té jeho ladí,
hned do víru tance si jí odvádí...
Mečíci, ti si na rytíře hrají,
když do sálu s grácií ladně vplouvají
lilie... v omamně opojném odéru,
jež konkuruje každému parfému...
Hledíkům právě teď přechází zrak.
Do sálu upolín přišel jen tak
a svojí noblesou, oděvem drahým,
leckteré dívčí pohledy svádí...
Jestřábník pýří se, stydlivý hoch,
moc tančit neumí, má těžký krok...
Náprstník zas zkouší medová slova,
však moc dam mu nevěří, ač umí se chovat...
Někdo tu tančí, někdo sedí v baru,
každý si vychutná po svém tu slávu...
a slunce s úsměvem nádherně hřeje,
vždyť tyhle chviličky každému z nich přeje...